THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za ta dlouhá léta, co objíždím festivaly u nás a v zahraničí, už mě máloco překvapí. Asi jsem toho příliš mnoho viděl a slyšel. Doby, kdy jsem si z každého festivalu odnášel několik objevených hudebních briliantů, jsou dávno tytam. O to více si pak vážím kapel jako JIMBANAI, které mě prostě a jednoduše dokáží usadit hned prvním koncertem na zadek. Jejich spojení specifického jihokorejského folklóru, kytarového běsnění i minimalistických ploch mě zasáhlo na letošní Pohodě jako blesk z čistého nebe.
Kluci a holky z JAMBINAI za velmi krátkou dobu existence vyhráli ocenění Korean music Awards a následně začali intenzivně křižovat svět. Rozhodně se v tomto případě není čemu divit. Velmi pestrá paleta emocí a výrazových prostředků se u nich rozprostírá od špinavých kytarových stěn, až po mystické ambientní okamžiky naplněné až po okraj oduševnělostí. Díky tomu dokáže oslovit nejen milovníky folklóru, postrocku nebo alternativce dychtící ochutnat zatím nepoznané hudební sousto. Hudba JAMBINAI je mnohem univerzálněnší. Spojení elektrické kytary bicí soupravy a tradičních nástrojů, jako je dřevěné drnkátko geomungo nebo píšťalka piri dodává sice skladbám exotickou příchuť, ale rozhodně to není to jediné koření, které JAMBINAI mohou nabídnout. Tím hlavním je dějem nabitá zvukomalba, která dokáže pohltit. V tomto ohledu je aktuální deska minimálně na stejném levelu jako GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR nebo YNDI HALDA.
8,5 / 10
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.